Stalo se

1975 Andrej Dmitrijevič Sacharov

1975 Andrej Dmitrijevič Sacharov

Byl sovětský fyzik, který se podle slov představitelů Výboru Nobelovy ceny stal hlasem svědomí lidstva.
Narodil se v Moskvě 1921 do rodiny ruské inteligence. Jeho otec byl významný fyzik, matka se starala o domácnost. Andrej Dmitrijevič Sacharov byl introvert soustředěný na své pocity a myšlenky, byl nešikovný zejména pokud byl ve styku s konflitními jedinci. Měl vyjímečnou schopnost psát oběma rukama současně, mimo jiné se zajímal o poezii a život Alexandra Puškina. V roce 1938, kdy Andrej začal studovat na Moskevské univerzitě fyziku,právě probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. 22. června 1941 nacistické Německo napadlo Sovětský svaz. Lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl evakuovám společně s ostatními studenty a učiteli do Aschabadu v Turkmenistánu, kde v roce 1942 dokončil studium s vyznamenáním. Během války byl Sacharov zařazen na ne rutinní laboratorní práci v muniční továrně, kde Andrej získal praktické a technické znalosti, po válce se ale rozhodl vrátit ke studiu teoretické fyziky. V roce 1947 dokončil doktorát a stal se členem skupiny prominentních vědců, kde spolupracoval na vývoji vodíkové bomby. Pro výzkum byl obrovským přínosem, svou progresivní prací si získal uznání i respekt na akademické půdě.
V padesátých letech si sacharov začal uvědomovat morální dopad a důsledky své vědecké práce a proto se v roce 1963 významě zasadil o podepsání smlouvy proti jaderným testům. Obával se jaderných zbraní, upozornoval na nebezpečné biologické následky v atmosfěře, publikoval, kritizoval. V roce 1967 zaslal politickému vedení Sovětského svazu veřejnou výzvu, aby přijalo návrh USA na zrušení protiraketové obrany. Kreml jeho snahy ignoruje a Sacharov se staví do role disidenta a odpůrce sovětského režimu. Společně s dalšími disidenty založil Moskevský výbor pro lidská práva. Stal se předním obráncem lidských práv v celém komunistickém Východním bloku.
V roce 1975 získal jako první rus Nebelovu cenu míru, sovětský svaz mu ale převzít cenu nedovolil, proto jí převzala jeho žena. Sacharov otevřeně kritizoval sovětskou invazi do Afganistánu, což mu vysloužilo deportaci do Gorki. Na základě Brežněvova dekretu byl zbavený svých titulů, vyznamenáních a státních cen. Vyhnanství do Gorki zbavilo Sacharova základních lidských práv a taktéž privilegií člena sovětské akademie věd. Bydlel v malém bytě na předměstí. Byl pod neustálým dohledem policie, která mu bránila v kontaktu s přáteli a rodinou. Zbavený možnosti střetnutí skýkoliv (kromě své ženy a dvou přátel schválených KGB), mu byla odepřena také základní lékařská péče. V květnu roku 1981 slavil Andrej Sacharov své 60 narozeniny. Při této příležitostiuspořádala newyorská akademie věd velké sympozium, kterého se zúčastnili desítky významných vědců z celého světa. Andrej Sacharov však slavil své narozeniny v exilu v Gorki, jeho jubileum bylo v Sovětském svaze dokonale utajené. V roce 1987 Michael Gorbačov dovolil Sacharovi vrátit se zpět do Moskvy, kde 14. prosince 1989 zemřel.

Díky jeho myšlenkám Sovětský svaz dohnal dokonce i USA, především v astrofyzice. Jako politik byl odvážný a nekompromisní. Jeho neústupnost byla zdrojem údivu, nepochopení a odsuzování. V jeho lidském srdci bylo dost místa pro ty, kterým bylo ukřivděno,byli pronásledováni nebo poslány do vyhnanství.
Žádné komentáře